Blog

Na 13. prosince připadá svátek svaté Lucie. Historicky vzato byla Lucie křesťanskou mučednicí, která pro svou víru zemřela při pronásledování křesťanů za císaře Diokleciána okolo roku 304. Dále její život rozvádí Jakub de Voragine ve své Zlaté Legendě: Po té co se se svou nemocnou matkou vydala na cestu ze Syrakus do Catánie navštívit hrob svaté Agáty a její matka se zázračně uzdravila, rozhodla se Lucie z vděčnosti Bohu a světici rozdat všechen svůj majetek chudým. To rozlítilo jejího snoubence natolik, že ji udal jako křesťanku konzulu Pachasiovi.

Po té, co odmítla obětovat římským bohům, přivázali ji ke spřežení volů, aby ji odtáhli do nevěstince, ale nedokázali s ní pohnout z místa. Na to následovalo mučení ohněm, lití olova do uší, trhání zubů, uřezání ňader a nakonec byl její pozemský život ukončen probodením hrdla dýkou. Dle pozdější legendy byla připravena i o oči, ale dostala za to od Matky Boží lepší. Proto bývá vzývána při očních onemocněních a je patronkou všech řemesel souvisejících s dobrým zrakem. Dle jiné verze se však o oči připravila sama a poslala je svému snoubenci, aby konečně přestal velebit jejich krásu.

Oči v misce se také staly jedním z jejích atributů ve výtvarném umění. Dále ji poznáme podle mučednické palmové ratolesti, plamenů, nebo lampy (patrně narážka na její jméno odvozené od latinského lux – světlo) a hrdla probodeného dýkou nebo mečem. Často též drží knihu evangelií. V rámci narativních cyklů bývá zobrazována modlící se u hrobu svaté Agáty, rozdělující majetek chudým, uprostřed scény s voly a nakonec jak je popravována.

Lidové tradice

Jak se však starokřesťanská světice dostala do skupiny staročeských strašidel vedle Perchty a Brůny?

Začalo to tím, že byl její svátek v 6. století přidělen ke dni zimního slunovratu, navíc do doby adventu, což jsou sama o sobě období plná zvláštních rituálních úkonů, požadavků a pověr mnohdy ještě z dob předkřesťanských, do nichž byla svatá Lucie církví implantována namísto pohanských démonů a bůžků. V adventu jako původně v každém přechodovém období, hrozilo větší nebezpečí ze strany nadpřirozených sil. Zvláštní rituální opatření měla za úkol buď se proti nim chránit, nebo si je udobřit. Byly zakázány různé činnosti jako předení, hlasitý smích, nebo hovor, mělo být uklizeno.

Advent byl obdobím půstu, rozjímaní a klidu. Proto 13. prosince chodila po českých domácnostech Lucie, Luca, nebo Lucka, aby kontrolovala dodržování pořádku. Dle krajových odlišností se mohlo jednat o jednu, nebo více osob s namoučeným, nebo načerněným obličejem, obalenou do bílé plachtoviny, která obvykle nemluvila, pouze se ukláněla, nebo napodobovala ptačí zvuky. V některých oblastech chodily Lucky s velkými tuřínovými zuby, hlavou koně, nebo s čapím zobákem. S sebou nosily různé náčiní kupříkladu bodláčí, přeslici, kosu, srp, nůžky, vařečku, nebo metlu, sloužící k uklízení, nebo děšení a trestání neposlušných přadlen a dětí.

Na 13. prosince připadá svátek svaté Lucie. Historicky vzato byla Lucie křesťanskou mučednicí, která pro svou víru zemřela při pronásledování křesťanů za císaře Diokleciána okolo roku 304. Dále její život rozvádí Jakub de Voragine ve své Zlaté Legendě: Po té co se se svou nemocnou matkou vydala na cestu ze Syrakus do Catánie navštívit hrob svaté Agáty a její matka se zázračně uzdravila, rozhodla se Lucie z vděčnosti Bohu a světici rozdat všechen svůj majetek chudým. To rozlítilo jejího snoubence natolik, že ji udal jako křesťanku konzulu Pachasiovi.

Po té, co odmítla obětovat římským bohům, přivázali ji ke spřežení volů, aby ji odtáhli do nevěstince, ale nedokázali s ní pohnout z místa. Na to následovalo mučení ohněm, lití olova do uší, trhání zubů, uřezání ňader a nakonec byl její pozemský život ukončen probodením hrdla dýkou. Dle pozdější legendy byla připravena i o oči, ale dostala za to od Matky Boží lepší. Proto bývá vzývána při očních onemocněních a je patronkou všech řemesel souvisejících s dobrým zrakem. Dle jiné verze se však o oči připravila sama a poslala je svému snoubenci, aby konečně přestal velebit jejich krásu.

Oči v misce se také staly jedním z jejích atributů ve výtvarném umění. Dále ji poznáme podle mučednické palmové ratolesti, plamenů, nebo lampy (patrně narážka na její jméno odvozené od latinského lux – světlo) a hrdla probodeného dýkou nebo mečem. Často též drží knihu evangelií. V rámci narativních cyklů bývá zobrazována modlící se u hrobu svaté Agáty, rozdělující majetek chudým, uprostřed scény s voly a nakonec jak je popravována.

Lidové tradice

Jak se však starokřesťanská světice dostala do skupiny staročeských strašidel vedle Perchty a Brůny?

Začalo to tím, že byl její svátek v 6. století přidělen ke dni zimního slunovratu, navíc do doby adventu, což jsou sama o sobě období plná zvláštních rituálních úkonů, požadavků a pověr mnohdy ještě z dob předkřesťanských, do nichž byla svatá Lucie církví implantována namísto pohanských démonů a bůžků. V adventu jako původně v každém přechodovém období, hrozilo větší nebezpečí ze strany nadpřirozených sil. Zvláštní rituální opatření měla za úkol buď se proti nim chránit, nebo si je udobřit. Byly zakázány různé činnosti jako předení, hlasitý smích, nebo hovor, mělo být uklizeno.

Advent byl obdobím půstu, rozjímaní a klidu. Proto 13. prosince chodila po českých domácnostech Lucie, Luca, nebo Lucka, aby kontrolovala dodržování pořádku. Dle krajových odlišností se mohlo jednat o jednu, nebo více osob s namoučeným, nebo načerněným obličejem, obalenou do bílé plachtoviny, která obvykle nemluvila, pouze se ukláněla, nebo napodobovala ptačí zvuky. V některých oblastech chodily Lucky s velkými tuřínovými zuby, hlavou koně, nebo s čapím zobákem. S sebou nosily různé náčiní kupříkladu bodláčí, přeslici, kosu, srp, nůžky, vařečku, nebo metlu, sloužící k uklízení, nebo děšení a trestání neposlušných přadlen a dětí.

Hrnčířská hlína je pro všechny, kteří propadli jejímu kouzlu, stavebním materiálem pro jejich tvorbu. Pečlivé zpracování hlíny usnadní další práce. Musí být dostatečně vlhká, dokonale prohnětená. A zbavená všech vzduchových bublin. Jenom tak lze dosáhnout dokonalého povrchu, po jeho konečném vypálení v keramické peci.

Ruční formování hlíny – patří k nejrozšířenější technice zpracování hlíny. Umožňuje všem, kteří objevili kouzlo hrnčířské hlíny, vytvářet keramické výrobky podle vlastních představ. Hlínu buď na pracovní ploše vyválet a následně z ní vydělit potřebné tvary. Další z možností je modelování z hliněných válečků. Jejich spojováním lze vytvářet různé tácy, mísy a vhodné jsou i na tvorbu džbánů. Na výrobu nádob, bez použití hrnčířského kruhu, je nejjednodušší metoda modelování z hroudy měkké hlíny, do které se vymáčkne jamka a pokračuje se rukou, špachtlí nebo šablonou. Tato technika je dodnes používána u indiánských kmenů. Modernější technikou je lití do předem připravených forem. Hlína musí být rozředěna, aby se vyplnily všechny drobné motivy.

Vytáčení na hrnčířském kruhu – má sice obecně platné zákonitosti, ale každý točíř si stejně musí najít postup, který mu nejlépe vyhovuje. Jeho zručnost se projeví hned na počátku tvorby. Na středu roztočeného hrnčířského kruhu musí zvládnout vycentrování hrudky hlíny. Jejím následným vytahováním se otevírá prostor k zhmotnění svých představ. Pod rukama se vykouzlí buď mísa, váza či hrníček. Nebo vznikne volná tvorba, podle naší fantazie.

Zdobení keramiky – bývá nejoblíbenější prací všech keramiků. Otevírá možnost dotvořit výtvor k obrazu svému. Možností je hodně. Glazury jsou základním prostředkem, který zlepšuje jeho vzhledové a technické vlastnosti. Zajistí nepropustnost a trvanlivost. Vybrat je možné z bohaté nabídky barevných odstínů. Pokud má povrch zůstat matný, použije se engoba. Zdobit se dá rovněž rytím, kreslením, malováním, nalepováním, razítkováním, tupováním. Fantazii se meze nekladou.

Hrnčířská hlína je pro všechny, kteří propadli jejímu kouzlu, stavebním materiálem pro jejich tvorbu. Pečlivé zpracování hlíny usnadní další práce. Musí být dostatečně vlhká, dokonale prohnětená. A zbavená všech vzduchových bublin. Jenom tak lze dosáhnout dokonalého povrchu, po jeho konečném vypálení v keramické peci.

Ruční formování hlíny – patří k nejrozšířenější technice zpracování hlíny. Umožňuje všem, kteří objevili kouzlo hrnčířské hlíny, vytvářet keramické výrobky podle vlastních představ. Hlínu buď na pracovní ploše vyválet a následně z ní vydělit potřebné tvary. Další z možností je modelování z hliněných válečků. Jejich spojováním lze vytvářet různé tácy, mísy a vhodné jsou i na tvorbu džbánů. Na výrobu nádob, bez použití hrnčířského kruhu, je nejjednodušší metoda modelování z hroudy měkké hlíny, do které se vymáčkne jamka a pokračuje se rukou, špachtlí nebo šablonou. Tato technika je dodnes používána u indiánských kmenů. Modernější technikou je lití do předem připravených forem. Hlína musí být rozředěna, aby se vyplnily všechny drobné motivy.

Vytáčení na hrnčířském kruhu – má sice obecně platné zákonitosti, ale každý točíř si stejně musí najít postup, který mu nejlépe vyhovuje. Jeho zručnost se projeví hned na počátku tvorby. Na středu roztočeného hrnčířského kruhu musí zvládnout vycentrování hrudky hlíny. Jejím následným vytahováním se otevírá prostor k zhmotnění svých představ. Pod rukama se vykouzlí buď mísa, váza či hrníček. Nebo vznikne volná tvorba, podle naší fantazie.

Zdobení keramiky – bývá nejoblíbenější prací všech keramiků. Otevírá možnost dotvořit výtvor k obrazu svému. Možností je hodně. Glazury jsou základním prostředkem, který zlepšuje jeho vzhledové a technické vlastnosti. Zajistí nepropustnost a trvanlivost. Vybrat je možné z bohaté nabídky barevných odstínů. Pokud má povrch zůstat matný, použije se engoba. Zdobit se dá rovněž rytím, kreslením, malováním, nalepováním, razítkováním, tupováním. Fantazii se meze nekladou.

Odosobnění dnešního světa se netýká jen nás samých, našeho nitra a našich postojů v běžném životě, ale výrazně se dotýká i výtvarné kultury. Stejně jako posouváme hranice digitálního světa, odosobňuje se i náš výtvarný projev, ve kterém ztrácíme spojení s našimi předky, s hodnotou řemesla a původními motivy vedoucích nás k samotné tvorbě.

Tvoříme bez srdce
Výtvarné umění se stalo v posledních třech desítkách let něčím zcela výlučným pro omezenou část publika. Zcela se oddělilo od pohledu běžného člověka a ztratilo veškeré kořeny spojené s naší minulostí, odpoutalo se od tradic našich předků a popřelo veškeré hodnoty.
Konceptuální tendence, které v současné době hýbou světem výtvarného umění a jsou k vidění všude od galerií typu Mumok až po aukční síně jako je Sotheby´s, potlačují náš skutečný cit a učí nás dívat se na svět skrze odborné názory a publikace, bez nichž není pochopení současného umění téměř možné. Zatím co starší generace měly možnost zajít si do galerie na výstavu tradiční malby nebo kresby, nás čekají žraloci naložení ve formaldehydu od Damiena Hirsta nebo rozestlané postele s použitými prezervativy od Tracey Emin.
Pocitům a procítěnosti výtvarného díla nenapomáhají ani dílny, ve kterých jsou plátna tvořena jako na běžícím páse. Oproti romantické představě starých mistrů s prsty od barvy a modelkou v ateliéru, tu dnes máme rozlehlé haly, ve kterých tvoří desítky najatých „umělců“ podle předem zadaných parametrů. A tak vznikají nekonečné řady pláten s barevnými kolečky, jichž se ruka mistra téměř ani nedotkla a jejichž hodnota tkví pouze v podpisu té pravé ruky.

Vše začíná u studentů výtvarných škol
Vedle starších generací, jichž se konceptuální tendence v umění dotkly nejvíce, je tu právě generace studentů, kteří se postupně začínají bouřit proti stávajícímu systému a mají snahu vyhledávat původní hodnoty tradiční kresby. Hodnocení výtvarných děl je však velice neobjektivní a tak i když mají někteří snahu navracet se ke kořenům svých předků, mnohdy je tu tenká hranice mezi tím co si ještě můžou dovolit a co už by vedlo k ukončení jejich studia na výtvarné škole. Proto dokud budou podobné pokusy pouze ojedinělé, těžko se můžeme dočkat větší proměny současné výtvarné scény. Teprve až se studenti budou schopni hromadně postavit za své, může dojít k větším změnám.

Odosobnění dnešního světa se netýká jen nás samých, našeho nitra a našich postojů v běžném životě, ale výrazně se dotýká i výtvarné kultury. Stejně jako posouváme hranice digitálního světa, odosobňuje se i náš výtvarný projev, ve kterém ztrácíme spojení s našimi předky, s hodnotou řemesla a původními motivy vedoucích nás k samotné tvorbě.

Tvoříme bez srdce
Výtvarné umění se stalo v posledních třech desítkách let něčím zcela výlučným pro omezenou část publika. Zcela se oddělilo od pohledu běžného člověka a ztratilo veškeré kořeny spojené s naší minulostí, odpoutalo se od tradic našich předků a popřelo veškeré hodnoty.
Konceptuální tendence, které v současné době hýbou světem výtvarného umění a jsou k vidění všude od galerií typu Mumok až po aukční síně jako je Sotheby´s, potlačují náš skutečný cit a učí nás dívat se na svět skrze odborné názory a publikace, bez nichž není pochopení současného umění téměř možné. Zatím co starší generace měly možnost zajít si do galerie na výstavu tradiční malby nebo kresby, nás čekají žraloci naložení ve formaldehydu od Damiena Hirsta nebo rozestlané postele s použitými prezervativy od Tracey Emin.
Pocitům a procítěnosti výtvarného díla nenapomáhají ani dílny, ve kterých jsou plátna tvořena jako na běžícím páse. Oproti romantické představě starých mistrů s prsty od barvy a modelkou v ateliéru, tu dnes máme rozlehlé haly, ve kterých tvoří desítky najatých „umělců“ podle předem zadaných parametrů. A tak vznikají nekonečné řady pláten s barevnými kolečky, jichž se ruka mistra téměř ani nedotkla a jejichž hodnota tkví pouze v podpisu té pravé ruky.

Vše začíná u studentů výtvarných škol
Vedle starších generací, jichž se konceptuální tendence v umění dotkly nejvíce, je tu právě generace studentů, kteří se postupně začínají bouřit proti stávajícímu systému a mají snahu vyhledávat původní hodnoty tradiční kresby. Hodnocení výtvarných děl je však velice neobjektivní a tak i když mají někteří snahu navracet se ke kořenům svých předků, mnohdy je tu tenká hranice mezi tím co si ještě můžou dovolit a co už by vedlo k ukončení jejich studia na výtvarné škole. Proto dokud budou podobné pokusy pouze ojedinělé, těžko se můžeme dočkat větší proměny současné výtvarné scény. Teprve až se studenti budou schopni hromadně postavit za své, může dojít k větším změnám.

V čem toto hobby nebo asi lépe koníček spočívá? Sběratelství je ve své podstatě získávání určitého druhu předmětů, které jsou založené na specifickém zájmu sběratele. Ale zároveň jsou tyto předměty uchovávány co nejpřehledněji ve sbírce.

Co sbírat?
Tato oblast je velmi široká. Jsou nejen různé druhy sbírek, ale i různé druhy sběratelských oborů. A právě tyto obory vás mohou zcela pohltit. Například při sbírání mincí se musíte věnovat u historických mincí dobou jejich vzniku, kdo v té době panoval a co se dalo v tom období za danou minci nakoupit. Sbírají se rozličné předměty od bankovek, telefonních karet, zápalkových krabiček, mušlí až po velmi cenné starožitnosti, jako jsou obrazy, starý porcelán. Ale to se odvíjí od toho, jak jste schopni investovat do svého sbírání.

Jak doplňovat svou sbírku?
 
Ještě i v dnešní době existují organizované sběratelské burzy, kde opravdu seženete vše. Už jen návštěva takové akce je zážitkem. To množství věcí, které jste i vy v minulosti vlastnili a samozřejmě již dávno vyhodili, ty spousty předmětů, jejichž účel vám prodejce musí vysvětlit. Ale nemusí to být jen návštěva burzy, v dnešní době, době internetu, se stačí z pohodlí domova podívat na stránky prodejních portálů, jako je Aukro nebo Bazoš, a poté jen vybírat a doufat, že objednaný kousek do sbírky bude v pořádku doručen. Ale sbírku můžete doplňovat i návštěvou svých příbuzných, kteří možná i ocení vámi provedený úklid půdy domu, kde se po generace hromadily tolik potřebné věci, s představou, že se určitě ještě někdy „využijí“.

Co potřebujete k založení sbírky?
 
Pokud pomineme finanční prostředky, tak předměty musí být přehledně uloženy, vždyť právě ta přehlednost vás a obdivovatele vaší sbírky, bude těšit. Mince a známky umístit v „albumech“, autíčka a vláčky ve vitrínách, raději zasklených, kvůli prachu. Z toho vyplývá, že sběratel musí být nejen pořádkumilovný, ale i vytrvalý, například vyvinout nemalé úsilí, aby svůj vysněný kousek do své vybudované sbírky získal.

V čem toto hobby nebo asi lépe koníček spočívá? Sběratelství je ve své podstatě získávání určitého druhu předmětů, které jsou založené na specifickém zájmu sběratele. Ale zároveň jsou tyto předměty uchovávány co nejpřehledněji ve sbírce.

Co sbírat?
Tato oblast je velmi široká. Jsou nejen různé druhy sbírek, ale i různé druhy sběratelských oborů. A právě tyto obory vás mohou zcela pohltit. Například při sbírání mincí se musíte věnovat u historických mincí dobou jejich vzniku, kdo v té době panoval a co se dalo v tom období za danou minci nakoupit. Sbírají se rozličné předměty od bankovek, telefonních karet, zápalkových krabiček, mušlí až po velmi cenné starožitnosti, jako jsou obrazy, starý porcelán. Ale to se odvíjí od toho, jak jste schopni investovat do svého sbírání.

Jak doplňovat svou sbírku?
 
Ještě i v dnešní době existují organizované sběratelské burzy, kde opravdu seženete vše. Už jen návštěva takové akce je zážitkem. To množství věcí, které jste i vy v minulosti vlastnili a samozřejmě již dávno vyhodili, ty spousty předmětů, jejichž účel vám prodejce musí vysvětlit. Ale nemusí to být jen návštěva burzy, v dnešní době, době internetu, se stačí z pohodlí domova podívat na stránky prodejních portálů, jako je Aukro nebo Bazoš, a poté jen vybírat a doufat, že objednaný kousek do sbírky bude v pořádku doručen. Ale sbírku můžete doplňovat i návštěvou svých příbuzných, kteří možná i ocení vámi provedený úklid půdy domu, kde se po generace hromadily tolik potřebné věci, s představou, že se určitě ještě někdy „využijí“.

Co potřebujete k založení sbírky?
 
Pokud pomineme finanční prostředky, tak předměty musí být přehledně uloženy, vždyť právě ta přehlednost vás a obdivovatele vaší sbírky, bude těšit. Mince a známky umístit v „albumech“, autíčka a vláčky ve vitrínách, raději zasklených, kvůli prachu. Z toho vyplývá, že sběratel musí být nejen pořádkumilovný, ale i vytrvalý, například vyvinout nemalé úsilí, aby svůj vysněný kousek do své vybudované sbírky získal.

Dalo by se skutečně říci, že srdcem domova je kuchyně, ale jistě si ji neumíme představit bez pořádného stolu a židlí rozestavěných kolem něj. Právě u stolu se setkáváme se svými nejbližšími při každodenním jídle. Oslavách, nebo psaní úkolů s dětmi. Stůl byl leckde i svědkem smutných okamžiků v každé rodině a nutno říci, že je nepostradatelnou součástí každého interiéru, ať už jde o klasické domácnosti, tak i restaurace, kanceláře a celou řadu firem, kde se bez něj nelze obejít.

Pokud tedy plánujete nákup jídelního setu obraťte se bez obav na kde naleznete skutečně velký výběr těchto produktů, navržených ve variabilních variantách, které uspokojí i ty nejnáročnější požadavky na prostor i samotný vzhled. Pokud bydlíte v panelovém domě a jste majiteli klasické malé kuchyně, vybírejte ideální rohové jídelní sety, doplněné o dvě židle, nebo praktické taburety, které rozšíří počet míst k sezení na šest! Dále nabízíme levné jídelní sety pro čtyři osoby, jež jistě ocení mladé rodiny, nebo senioři, kteří si chtějí dopřát modernější vzhled své jídelny, či kuchyně. Jedná se o modely, vyrobené převážně z bukového dřeva s dýhovanou deskou stolu. U většiny z nich lze zvolit dekor dřeva a také potah sedáků. Svoje sety zde jistě objevíte pro interiéry restaurací a kaváren.

Vyznačují se stabilitou, pevností a odolným materiálem použitým na sedácích židlí. U těchto setů naleznete možnost rozložení stolů a také volbu různého počtu židlí. Naše nabídka uspokojí i zákazníky z oblasti firem, které disponují zasedacími místnostmi. Pro ně jsme připravili sety pro deset a více osob v elegantním provedení, s možností výběru tří druhů dekoru dřeva a tří druhů potahu, či eko kůže.
Vyberte si už dnes jídelní set, který vás bude každý den vítat ve vašem interiéru a bude vaším milým společníkem v každodenním životě.

Dalo by se skutečně říci, že srdcem domova je kuchyně, ale jistě si ji neumíme představit bez pořádného stolu a židlí rozestavěných kolem něj. Právě u stolu se setkáváme se svými nejbližšími při každodenním jídle. Oslavách, nebo psaní úkolů s dětmi. Stůl byl leckde i svědkem smutných okamžiků v každé rodině a nutno říci, že je nepostradatelnou součástí každého interiéru, ať už jde o klasické domácnosti, tak i restaurace, kanceláře a celou řadu firem, kde se bez něj nelze obejít.

Pokud tedy plánujete nákup jídelního setu obraťte se bez obav na kde naleznete skutečně velký výběr těchto produktů, navržených ve variabilních variantách, které uspokojí i ty nejnáročnější požadavky na prostor i samotný vzhled. Pokud bydlíte v panelovém domě a jste majiteli klasické malé kuchyně, vybírejte ideální rohové jídelní sety, doplněné o dvě židle, nebo praktické taburety, které rozšíří počet míst k sezení na šest! Dále nabízíme levné jídelní sety pro čtyři osoby, jež jistě ocení mladé rodiny, nebo senioři, kteří si chtějí dopřát modernější vzhled své jídelny, či kuchyně. Jedná se o modely, vyrobené převážně z bukového dřeva s dýhovanou deskou stolu. U většiny z nich lze zvolit dekor dřeva a také potah sedáků. Svoje sety zde jistě objevíte pro interiéry restaurací a kaváren.

Vyznačují se stabilitou, pevností a odolným materiálem použitým na sedácích židlí. U těchto setů naleznete možnost rozložení stolů a také volbu různého počtu židlí. Naše nabídka uspokojí i zákazníky z oblasti firem, které disponují zasedacími místnostmi. Pro ně jsme připravili sety pro deset a více osob v elegantním provedení, s možností výběru tří druhů dekoru dřeva a tří druhů potahu, či eko kůže.
Vyberte si už dnes jídelní set, který vás bude každý den vítat ve vašem interiéru a bude vaším milým společníkem v každodenním životě.